Naučná břidlicová stezka

Základní informace

Stezka je rozšířenou přírodní expozicí veřejně přístupného Muzea břidlice v Budišově nad Budišovkou, které dokumentuje historii fotografiemi, nářadím, vzorky, výrobky a dalšími reáliemi z období těžby.

Vede po upravovaných i neupravovaných cestách - lesními cestami i dopravními komunikacemi. Stezka je vhodná pro pěší i cykloturisty - pouze radíme zvolit optimální trasu pro jednu či druhou skupinu.

Přímo v terénu se seznámíte s historií těžby jílovité břidlice - nejtypičtější nerostné suroviny Nízkého Jeseníku se specifickými přírodními podmínkami a místopisem obcí, kterými trasa prochází. Cestou objevíte několik zaniklých důlních děl, malebné břidlicové haldy, jezírka v zatopených těžebních jámách a možná i zkameněliny živočichů a rostlin.

Trasa je vyznačena malovanými značkami - bílý čtverec se zeleným příčným pruhem.

Břidlicová stezka

 

 Fotografie zobrazuje jedno zastavení "Na Skalce" v obci Staré Oldřůvky. Typickou je vystavěná břidlicová zídka. 

 

 

Budišovská břidlice

 

Mnoho profesionálních i amaterských fotografů často vyhledává různá břidlicová zákoutí  - tuto fotografii nám poskytl pan Lumír Moučka.

 

Kružberská přehrada

Kružberská přehrada
 
Základní informace
Je druhým největším vodním dílem na severu Moravy. Dále je 19. největší přehradní nádrží v bývalé ČSR. Rozloha jezera činí 305,49 ha, z čehož je při nejvyšší hladině zatopeno 286,70 ha. Přehrada chrání oblast před povodněmi (viz stoletá voda), je zásobárnou pitné vody pro Ostravsko, zlepšuje průtok v řece Odře a předává vodní sílu elektrárně v Podhradí. Myšlenka spoutat Moravici soustavou údolních přehrad vznikla již v prvních letech 20. století.
 

Největším podnětem byly katastrofální záplavy, které v letech 1902-3 způsobily v rakouském Slezsku takové škody, že při jejich nápravě se Země slezská zadlužila na půl generace. Poté byla doporučena stavba 16ti přehrad, z nichž Kružberská měla být druhou největší hned po přehradě u Spálova. První světová válka všechny plány oddálila. Po vzniku republiky se v roce 1919 uvažovalo o výstavbě hydrocentrály na Moravici. Konec samostatnosti Slezska v roce 1928 tuto myšlenku také oddálil. Přípravné práce a nové projekty byly opět odloženy a opětně pozastaveny v období II. světové války. Stavební práce na přístupových cestách k budoucímu vodnímu dílu začaly v letech 1948-49. V roce 1950 byl zahájen výlom skalních základů a v roce 1952 se přikročilo k betonáží přehradního tělesa. Veškeré stavební práce byly ukončeny v listopadu 1955. 
 

Přehrada zásobuje rovněž Opavsko a Vítkovsko. Návštěvníci se jistě diví, proč není oblast využívána k rekreačním účelům. Koupání a vodní sporty jsou zde zakázány. Povolen je pouze rybolov. Kružberská přehrada je místem, kde byl natočen několikadílný seriál ostravské televize „Velké sedlo“. Režisérovi a ostatním členům štábu byl při natáčení nápomocen stavitel Kružberské přehrady Ing. Dr. Jan Čermák, který léta pobýval ve vile nad přehradou a kde za léta pobytu shromáždil cenný poklad – výpověď o zatopeném údolí ve fotografii, dále se zde návštěvník mohl seznámit se životem a dílem F. I. K. Halašky, rodáka z Budišova nad Budišovkou, rektorem vídeňské a Karlovy univerzity, matematikem, fyzikem, astronomem a knězem. 
 

Dále Ing. Dr. Čermák vyvinul velké úsilí, aby přiblížil život a dílo Joy Adamsonové, která zde u svého dědečka trávila v dětství prázdniny. Ing. Čermák dokázal poutavě o svých sbírkách hovořit, takže se návštěva jeho „muzea“ stávala krásným setkáním nejen s památkami, ale i s výjimečným člověkem. Dřevěná vila s nevšedním pokladem po smrti Dr. Čermáka lehla popelem. Na jejím místě dnes stojí rekreační objekt. 

Technické parametry
  • přehradní zeď má podélnou osu o kruhovém oblouku 450 m
  • je dlouhá 285 m, výška na údolím je 35 m, nad základy 40 m
  • koruna hráze je od nejvyšší hladiny vzdálena 3,5 m.
  • šířka koruny hráze s vozovkou je 9,50 m
  • na celou stavbu bylo spotřebováno 25 439 tun cementu

Cesta česko - německého porozumění

Myšlenka Cesty česko - německého porozumění vznikla v roce 1998 při diskusích mezi zástupci občanských sdružení, samospráv, státní správy a podnikatelských kruhů oblasti Jeseníků, Slezska a střední Moravy v souvislosti s připravovaným vstupem České republiky do Evropské unie. Jít cestou porozumění, psalo se v textu výzvy nabádající ke zintenzivnění spolupráce se sousedními zeměmi, zejména s Německem. 
 

Tato část výzvy dostala i fyzickou podobu a tak od jara 1999 se k mohylce připomínající na úpatí Červené hory (na levé straně směrem na Moravský Beroun naproti větrné vrtuli) slavnou prusko - rakouskou bitvu z roku 1758 kladou desky ze slezské žuly. Na jejich líci jsou jména a nápisy účastníků CESTY. V červenci roku 2003 byl přivítán stý účastník cesty - město Bílovec. Na CESTĚ jsou desky z Rakouska, Německa, Česka, Polska, USA, Francie, Portugalska a Nového Zélandu. Každým rokem se vždy koncem června CESTA prodlužuje. Od roku 2000 je při této příležitosti vždy sloužena i Evropská polní mše k uctění památky padlých na všech bojištích Evropy v minulých stoletích.

Cesta česko - německého porozumění

 

Na fotografii vidíte slavnostní kladení desky. V čele Cesty stojí Černý kříž, jako památka vojákům padlých v boji na tomto místě.

 

Na místě Cesty byla postavena kaplička zasvěcena Janu Nepomuckému. První výkop se uskutečnil do zmrzlé země druhý jarní den, 22. března 2011. Za slunečného dne           23. června 2011 se konala konečná kolaudace. Kaple je obložena hořickým pískovcem, zdobí ji vitrážní okna a krásná podlaha z břidlice. Zvon kaple je dílem zvonařské dílny Marie Dytrychové z Brodku u Přerova.
 

Kaple Sv. Jana Nepomuckého

 

V roce 2012 se uskutečnila první pouť ke kapli, která se po krátkém čase stala vyhledávaným turistickým cílem.

Generál Laudon a Zlatá lípa

Slavný generál Laudon  za sedmileté války svedl i jednu bitvu v nedalekých Guntramovicích na úpatí Červené hory, kde dnes stojí Cesta česko - německého porozumění, památný strom Zlatá lípa a také Kaple Sv. Jana Nepomuckého.
 
  • lípa patří mezi Památné stromy ČR
  • v roce 2010 získala 2. místo v ČR  v anketě STROM ROKU 
Pověsti o Zlaté lípě

Pověsti o „zlaté lípě“ údajně vznikly mnohem později, protože v době sedmileté války byla pověstná lípa ještě mladým stromkem. Zdaleka neměla tak mohutný kmen, rozvětvené kořeny a mohutnou korunu, jak se o tom v pověstech vypráví. Uvádíme jen nejznámější pověsti.

► Generál Laudon stál při jednom pruském útoku u staré lípy na Červeném kopci. Vtom přiletěla nepřátelská kulka, která by ho určitě zasáhla, kdyby se nezaryla do kmene lípy. Strom tak zachránil generálovi život a ten zvolal:
„O, ty zlatá lípo, tys mi zachránila život!“
► Další pověst vypravuje o jednom královském synovi, kterého pronásledovali nepřátelé. Když jel kolem lípy, seskočil z koně, chytil se větví, vyšplhal do koruny stromu a tam se ukryl. Pronásledovatelé jej nenašli a s nepořízenou museli odjet. I pro tohoto zachráněného mladého muže se stala lípa „zlatou“.
► Další pověst říká, že prusové při svém tažení na Olomouc táhli mnoho vozů a na jednom z nich měli uloženy i turhle s mincemi. Při bojích rakouští vojáci několik truhliček ukradli a zakopali je u lípy. Tvrdí se, že asi  v bojích padli, protože si zlato nikdo nevyzvedl a ještě mnoho a mnoho let po válce oráči nacházeli v těchto místech zlaté mince.

Meteorologická stanice

Meteostanice

 

Stanice, založena r. 1952, geograficky patří k Nízkému Jeseníku a k povodí Odry.

 
Meteostanice leží ve výšce 749 m n. m. Mimo klasického měření se také zabývá:
    • výparu vody z vodní hladiny
    • koncentrace SO2, NOx a polétavého prachu
    • fotografování bolidů pro ČAV
 
Statistické údaje
    • maximální naměřená teplota: 32,6 °C (r. 1994)
    • minimální naměřená teplota: - 34,4 °C (r. 1956)
    • naměřené srážky: 59,1 mm (r. 1995)
    • teplota vzduchu: 5,5 °C
Kontaktní spojení
Tel.: 556 305 510
Poutní místo Stará Voda
Základní informace

Ve dnech 27. - 28. července 1996 opět po mnoha letech ožilo tradiční místo kostela sv. Anny ve Staré Vodě, v místě, které kdysi patřilo do okresu Moravský Beroun. Dnes je tento konventní a farní kostel částečně uveden do původního stavu. V roce 1995 zahájili obláti z Kroměříže náročné stavební záchranné práce na obnově konventní budovy.

  • Stará Voda byla již v 15. století uznávaným poutním místem, kam putovali biskupové a jezuité z Olomouce. Poutní kostel byl postaven 1683 - 1688, zasvěcen 1690. Kostel sv. Jakuba byl zbořen 1683. 

Stará VodaStará Voda bývala kdysi kvetoucí obcí, jejíž součástí nebyl jen kostel, ale také klášter s kolejí, studánka s kaplí a pochopitelně domy, statky apod.. To vše je již minulostí. Klášter s kolejí již neexistuje, kostel byl značně poškozen, v lodi kostela byla vytrhána dlažba, zničena krypta pohřbených řeholníků. Co nezničily ruce příslušníků československé armády, to se podařilo jejich následníkům - sovětské vojenské posádce, která zde sídlila po roce 1968. Dnes okolí kostela milostivě zakryly mohutné keře a stromy.Nikdo by zde nehledal kdysi malebnou obec. Klášter byl 4. 5. 1945 v rámci posledních bojů druhé světové války dělostřeleckou palbou vypálen. K jeho původně plánované obnově nedošlo, zejména poté, co bylo rozhodnuto o vojenském prostoru v okolí Města Libavé.

 

K činnosti koleje a kláštera se váže život mnoha významných vědců a duchovních. Mezi studenty piaristické koleje patřil i František Ignác Kassián Halaška, kněz, rektor vídeňské a Karlovy univerzity, matematik, fyzik a astronom (1780-1847).

Pověst o Staré Vodě

 

Dávno předtím, než byl ve Staré Vodě postaven nádherný chrám Kostel ve Staré Voděsv. Anny ve Staré Vodě, měla vesnice jen obyčejný kostel. Byl zasvěcen sv. Jakubovi a nestál na místě dnešního kostela, ale na křovím porostlém okraji bažiny. V blízkosti tohoto kostela rád pásával jeden ovčák své stádo. Zpozoroval, že zvířata často zalézala do křoví a trvalo dlouho, než se opět objevila. Bylo mu to divné, že zrovna jeho ovce milují bažiny. Vydal se tedy jednou za nimi a uviděl, jak ovce ležely pod vrbou a zraky upíraly do koruny stromu, jakoby se modlily. Podíval se pozorněji a spatřil malou dřevěnou sošku. Lidé, kterým později o této příhodě vyprávěl, poznali v sošce podobu sv. Anny. Od té doby se k sošce scházeli lidé a modlili se. Po nějakém čase se rozhodli, že ji odnesou do kostela sv. Jakuba. 

I stalo se tak, ovšem druhý den soška byla opět na svém místě - v koruně stromu. To se několikrát opakovalo. Lidé považovali za znamení, že sv. Anna chce zůstat právě na tomto místě. Byla tam tedy postavena kaplička, která byla několikrát obnovena a zvětšena, až nakonec byl na tomto místě postaven poutní chrám sv. Anny.

Kaple Sv. Anny nad Královskou studánkou

Základní informace

Po mnoha letech úsilí bylo na podzim roku 2006 bylo rozhodnuto o nové stavbě kaple, která byla vztyčena na původním základu. Kaple byla 21. července 2007 slavnostně otevřena. Objekt je volně přístupný turistům a všem poutníkům. Patří do areálu poutního místa Stará Voda stejně jako kostel sv. Anny, který stojí nedaleko.

Když v roce 1690 přišli do Staré Vody první piaristé, byla údajně tehdejší kaple nad Královskou studánkou velmi zničena. Na dochované rytině z roku 1686 je v kopci za kostelem znázorněna kaplička. Je to ve své podstatě první zachovalý obrazový dokument o její existenci i podobě. K obnově kaple došlo v roce 1703, přestavba trvala několik let.

Královská studánka

  •  Historie této stavby je velmi bohatá, zde uvádíme pouze základní informace. Pro zájemce o historii kaple byla vytvořena p. Janou Krejčovou publikaceSTARÁ VODA - KAPLE SV. ANNY NAD KRÁLOVSKOU STUDÁNKOU, která je k dispozici v kulturním domě nebo v Muzeu břidlice.
Pověst o studánce
Několika kroky po pěšině se návštěvník dostane ke Královské studánce – pramen čerstvé, jako křišťálové čisté vody, která ani v nejsušších letech nevysýchá. Vodě se připisuje léčivá síla. Proč se však nazývá královská, to se přesně neví. Vypravuje se, že jeden polský princ vyrazil na lov se svou družinou a náhodou se octl u tohoto pramene. Jelikož byl žízniví, tak se napil a zvolal „Věru ta voda je krále hodna!“- a odtud prý královskou se zve. Jiní dokonce tvrdí, že dokonce polský král Boleslav, když byl u v Krakově u oltáře, vlastnoručně probodl biskupa Stanislava, a ze strachu o vlastní život pak uprchl z vlasti, na svých potulkách se dostal až k pramenu z něhož pil a právě od té době se studánce říká královská.

 

Zřícenina hradu Vildštejn a cesta k Hubertovi

Základní infornace

Zříceniny hradu Vildštejna se dochovaly na skalnatém ostrohu nad říčkou Lomnicí severozápadně od Budišova nad Budišovkou.Místo je dnes zarostlé hustým mladým lesem a zasypané množstvím sutě, takže o celkovém uspořádání hradu si nelze učinit přesnou představu. I tak je možno konstatovat, že šlo o hrad značně veliký a pevný, který měl dvě části. Protože stával na odlehlém místě v lesích, nebyly jeho zříceniny rozebrány na okolní stavby, a tak je možno usuzovat, že pod vrstvami nánosu mohou být zachovány zbytky zdiva, čekající dosud na archeologický průzkum. 
 

Vildštejn vznikl zřejmě jako správní středisko budišovského panství, s nímž sdílel jeho osudy. Není známo, zda stál již v roce 1274, kdy území panství patřící tehdy ještě k velkému lesu –Střelná, přešlo z majetku kláštera Hradisko do majetku olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku (1245-1281) a kapituly. První hodnověrná zpráva o něm pochází z roku 1316.

  • Šlo o hrad značně rozlehlý, pro ilustraci uvádíme, že v polovině 14. století byl třikrát větší než např. Sovinec. Měl dvě samostatné části, přibližně oválný půdorys a byl téměř po celém obvodu obehnán příkopem dlouhým více než 300 m.

Přístupová cesta, která se svým směrem přibližně kryje s tou dnešní (červená značka), byla chráněna do skály vytesaným příkopem a také předhradím, z něhož především základy hlavní hranolové stavby jsou dosud patrné a často návštěvníky považované za samotný hrad. Pravděpodobně však šlo jen o nepříliš vysokou obrannou věž. Samotný hrad však začíná až za druhým hlubokým příkopem.


Hrad Vildštejn zanikl spolu s několika okolními vesnicemi pravděpodobně koncem 14. století za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem, protože z roku 1399 se dochovala zpráva o vypálení Budišova stoupenci markraběte Prokopa, nepřítele olomouckého biskupa Jana XI. Mráze (1397-1403). Někdejší historikové sice posunují zničení hradu do válek mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem, tomu však odporuje skutečnost, že o hradu nejsou z 15. století již žádné písemné zmínky.